Plán dalšího dne byl poznamenán naší předchozí neschopností se namazat a tudíž vzali za své jakékoli plány, které zahrnovali obnažovat naše evropská těla. Možností kam vyrazit bylo více. Já jsem hlasoval pro hadí farmu, která měla v repertoáru vystoupení s kobrami (pro mě must see!, konečně na dosah jedni z tvorů, o kterých jsem nakoukal desítky hodin všechmožných dokumentů), Terezka hlasovala pro možnost druhou a to cestu na epesní vyhlídku do džungle.
Stav byl 1:1 a výsledek jasný – vydali jsme se do džungle na vyhlídku.
Cesta byla s dalším otazníkem. Ten spočíval v dopravě na místo. Vyhlídka byla totiž vzdálená od našeho ubytování natolik, že nedávalo smysl pokoušet se tam dostat po vlastních.
Další nevýhodou navíc bylo, že žádná z cest nevedla frekventovanými silnicemi. Seznali jsme tedy jako nutné sehnat tuktuka nebo taxíka ve městě. Vydali jsme se na „lov“ a bylo nám jasné, že tady už ceny za dopravu nebudou tak veselé jako u songathewa do Krabi Town.
Ale byl jsem připraven nekompromisně smlouvat, to se v Asii musí!
Když jsme cestou potkali nějakého dopravce povalujícího se na svém stroji, hned jsme šli do akce. Počáteční ceny začínaly na 1600 Bahtech, což je na Thajsko fakt ultra moc, to zato nehodláme dát ani náhodou. Někteří tuktukáři s námi o ceně diskutovat nechtěli, ale většina z nich ano.
Dokázali jsme se dostat na cenu 900 Bahtů, což už by bývalo přijatelnější, ale pořád nám to připadalo moc. Všechny jsme tedy odmítli a vydali se ještě kus cesty sami. Šli, šli, potili se, šli až postupně vyšli z města a naše šance na odvoz se začaly, s úbytkem lidu a života, rapidně snižovat.
Po půlhodině chůze ničím jsme navíc dorazili na místo noční můry Tomia Okamury – příměstské suburbie s muslimskou komunitou a mešitou, ze které zrovna zněly modlitby.
Zde nás odchytl bezzubý tuktukář, kterého jsme po několika odmítnutích, dokázali s cenou za dopravu ukecat na 800 Bahtů. Zpětně si říkám, že nechápu proč jsme to neakceptovali, nicméně chtěli jsme jet za méně. Na to už přístupný nebyl…
S džunglí to díky naší tvrdohlavosti a šetření začalo vypadat bídně. Před námi už nebylo žádné, byť sebemenší, městečko. Při pohledu a mapu jsem ovšem zbystřil, že jsme nedaleko od hadí farmy! Jakápak to náhodička a skvělý náhradní plán!
Nahodil jsem nesmělý, štěněčí kukuč, prosil a přesvědčoval Terezku, až nakonec svolila. Radostí mi srdce zaplesalo a poskočilo. Díky Terezko ještě jednou!
K hadí farmě to netrvalo dlouho a už jsme stáli u vstupu. Přímo přes silnici byla nemocnice, jaké to ale příhodné místo.
Ostýchali jsme se vejít dovnitř, nicméně téměř okamžitě za námi přišel ven, jak jsme později zjistili, majitel hadí farmy. Byl příjemný a usměvavý jako většina Thajců a po tom, co nám příslibil ještě slevu na show, bylo definitivně rozhodnuto, že tam jdeme. Jupíjej!
Když se za tím ohlížím, je vtipné, že jsme nechtěli dát 900 Bahtů za dopravu, ale nakonec dali 1000 za King Cobra Show 😀
No… Co se dá dělat, nouzovka je nouzovka, bylo už poměrně pozdě a jiný plán na větší akci nedával smysl.
Zaplatili jsme vstupné a ujal se nás zaměstnanec hadí farmy – mladý sympaťák s dobrou angličtinou. Na hadí farmě v tu dobu nikdo další nebyl a tak se věnoval pouze nám, všechno nám vysvětloval, zodpověděl moje četné dotazy a byl upozorněn, že nás nesmí ke kobrám tahat moc blízko. Jaká chyba! :-D, ale nepředbíhejme.
Návštěva začala prohlidkou výběhů jednotlivých hadů. Jako první byla hned klec s prudce jedovatou kobrou monoklovou. Moje vzrušení neznalo mezí. Vyeskalovalo navíc ještě tím, že týpek bez okolků otevřel dveře do klece. Kobra začala instatně a fakt dost hlasitě syčet (tím se tento druh vyznačuje – jiná kobra to v ohrožení nedělá, což jsem já ovšem nevěděl) a z místa jsem uskočil stylem meteleskumbleskum o dobrý metr dozadu.
Dozvěděli jsme se další zajímavosti a jako bonus si klučina půjčil náš telefon a vyfotil kobru z blízka. Kobra dorážela (výpady), syčela jak blázen a on tam s telefonem i přes to, pro náš snímek, lezl dál. Blázen.
Postupně jsme obešli další klece s velikou krajtou, dalšími pestře a krásně zbarvenými hady, až jsme dorazili k pýše a hlavnímu taháku hadí farmy – kobře královské. Z kober je nejjedovatější, pro člověka je její uštknutí smrtelné až v 70% případů (ale naštěstí není vůbec agresivní) a jako jediná z kober se vyznačuje tím, že díky své velikosti (i přes 5m) požírá ostatní hady. Odtud její název.
Je to navíc nejdelší jedovatý had světa a další zajímavostí je, jak vysoko se dokáže vztyčit. Pokud člověk narazí na velký exemplář, dokáže se prý vztyčit až do 150 cm. Člověku tak prakticky dokáže koukat i přímo do očí. Fascinující, už se nemůžu dočkat na show.
Před ní se ale ještě zastavujeme u klece s bojgou stromovou. Hadem černo-žlutého zbarvení, který sice není ani zdaleka tak jedovatý jako kobry, ale jedovatý je také. Bojga radostí z naší přítomnosti neoplývala a z hadů co jsme viděli, působila rozhodně nejagresivněji. Proti našemu průvodci útočila, při jejím představování, nejvícekrát.
Klučina se všem výpadům bez problémů uhnul. Reakce mají klucí obdivuhodné, to se musí nechat. Chlapík nám cvaknul další snímek hada a posléze už jsme pokračovali přímo do arény.
Ještě před začátkem show přišel moment, kdy nám bylo nabídnuto podržení si hada, kterého nám slečna asistentka dala přímo za krk. Terezka se moc vehementně díky předchozí zkušenosti nebránila, já jo, ale platné mi to moc nebylo. Byl jsem ukecán (a trošku mi taky bylo blbý to neudělat, když Terezka to dala, hehe), ale zpětně jsem za to samozřejmě rád, je to fakt zajímavý.
Oba nás nejvíc zaujalo , jak se při našem držení had v rukách kroutil 😀
Pak už se šlo rovnou na hadí show. Účastnictvo zůstalo jen na nás dvou a jedné rodině z Ruska. Hlavní aktér show byl druhý mladý týpek a šel na to zhurta. Do kruhového plácku si postupně, jednu po druhé, hodil tři kobry monoklové.
Mezitím co s nimi pracoval a předváděl nám je, druhý klučina o nich vyprávěl další zajímavosti. Kdykoli se týpek k hadům příblížil víc než uznali za vhodné, okamžitě následoval výpad. Nevim na čem ten týpek svištěl, ale chytnout do každé ruky jednu kobru a třetí provokovat tělem v výpadu, mi nepřijde úplně v pohodě 😀
Dokonce jedné z kober přímo před námi odebrali jed. Takže nějaké pochybnosti o vytržených zubech, odjedování kobry a dalším týrání hadů před show jsou liché, oboje jsme viděli na vlastní oči. Bylo znát, že k hadům opravdu mají vztah.
Kluci si následně prohodili role a druhý s kluků dělal show se třemi bojgamy stromovými. Vrcholem bylo, když si dvě z nich vzal každou do jedné ruky a tu třetí ze země sebral pusou. Jo, jednoho z hadů, které proti němu ještě před pár vteřinami startovali. Psycho.
Proběhl další change kluků, kdy se do manéže vrátil „kobra man“ a tentokrát si z bedny vytáhl hlavní chloubu – kobru královskou. Ačkoliv pravděpodobně nebyla z největších exeplářů co jdou odchytit, respekt budila ihned. Oproti předchozím fakt dominantní had už od pohledu.
Show pokračovala už klasickými výpady, ale vyeskalovala až k legendárnímiú „kiss of the death – polibku smrti“. O ten se týpek pokusil opakovaně a dvakrát neúspěšně, až se mi zdálo, že i on je z toho mírně nervózní. Ono teda tak aby ne!
Každopádně nakonec se mu to podařilo, sklidil bouřlivý aplaus všech pěti lidí v obecenstvu a byl konec. Musíme ale zmínit, a shodli jsme se na tom oba, že show zdaleka předčila naše očekávání. Bylo to moc prima, poutavé i poučné, vtipné, přátelské a zároveň se zdálo, že i o hady je pečováno více než dobře. Za nás maximalní spokojenost!
