Do naší první zahajovací schůzky na třešních zbýval jeden den a tak jsme hledali, kde bychom se po cestě mohli ještě podívat než nastanou galeje. Z Dunedinu jsme zamířili na západ, přímo do regionu Central Otago. Blíž ke Cromwellu. Ne nadarmo je Central Otago označováno jako jedno z nejhezčích míst na Zélandu. Stačí si vyhledat fotky měst Wanaka a Queenstown a asi sami uznáte. Neuvěřitelný. Fotky těhle měst bylo i to, co mi Mára pořád ukazoval 🙂
Po cestě jsme se zastavili nejprve u města Roxburg, abychom se podívali na vodní přehradu. Né, že by nás přehrady nějak zvlášť fascinovaly, ale když je po cestě… Zrovna pár dní předtím byly celkem velké deště, následné povodně a tak podle toho přehrada vypadala. Už z dálky jsme slyšeli podivný hlasitý hukot a když jsme k přehradě došli, viděli jsme proč. Z betonové zábrany tryskalo obrovské množství vody, div přehradu neprotrhlo. Vypadalo to docela děsivě. Nedalo nám nenatočit video, protože jen tak si to dokážete reálně představit.
Ještě než si dáme pohodičku v Cromwellu, rozhodli jsme se vyrazit na menší hajčík kousek od Alexandry. Přes přehradu a typickou okolní suchou skalnatou krajinou jsme došli na vrcholek Flat Top Hill, kde jsme měli krásný výhled na Butcher’s Dam. Samozřejmě, aby jsme ten den neměli až moc příjemný, počasí se rozmyslelo a při sestupu začalo nepříjemně lejt. Krátké rukávy jsme vyměnili za dlouhé a poklusem běželi k autu.
Další den po veškeré úvodní byrokracii v Saritě nám bylo oznámeno, že pracovat začneme nejspíš až v pátek, protože třešně potřebovaly víc sluníčka. Rozhodli jsme se tak volné dny využít k cestě do měst Glenorchy a Queenstown a užít si následující slunečné dny v té nejnádhernější přírodě.
Už samotná cesta do Glenorek je naprosto úžasná. Mnohými weby dokonce označována za jednu z nejkrásnějších na světě. Z Queenstownu vede silnice podél jezera Wakatipu s nádhernými výhledy na přilehlé hory. Každých pár kilometrů je při cestě odpočívadlo, aby si chtiví turisté mohli přizastavit a tu nádheru vyfotit. My jsme se do té nádhery zabrali ale až tak, že jsme fotopauzu dočista udělat zapomněli. Příště!
Mířili jsme totiž zároveň na trek Mt Crichton Loop. Doufali jsme ve výstup, kde budeme mít nádherný výhled na jezero, ale po tom, co jsme třičtvrtě času šli v lese, jsme už nevěřili. Došli jsme k malé, napůl rozbořené chatičce a za pár metrů dál se nám aspoň kousek toho jezera ukázalo. Ale i takové treky jsou fajn, vždyť to nemusí být pořád jen o výhledech.
Kousek opodál jsme měli narazit na další filmovou lokaci z Pána Prstenů. Tentokrát místo, kde Frodo, Sam a Glum sledovali v údolí procházející Olifanty. Najít stejné místo nebylo vůbec jednoduché, tentokrát zde nebyly žádné dlouholeté stromy, jen keříky, které byly samozřejmě po těch letech jiné. Zachránilo nás ale pozadí hor v dáli, které se naštěstí vůbec nezměnilo :).
Jen Frodo a Sam se na místo vydali v zimě. Lokaci, kde Frodo, Sam a Glum vaří dušené králíky bylo v podstatě nemožné najít, byť mělo být přímo tady také, jenže stejně vypadalo každé místo v okruhu 50ti metrů.
Konečně jsme dorazili do Glenorek, malého městečka uprostřed ničeho, kde nic není, jen hezká příroda. Udělali jsme krátkou obhlídku města a vybrali první procházku na Mount Judah.
Cestou nahoru jsme hráli naší oblíbenou hru hádej, co jsem. Po hodině, kdy jsem se snažila uhádnout, co že si to Mára usmyslel být, zatímco on mě uhádl během tří minut, jsem to mírně naštvaně vzdala. Nic lepšího, než prskavku si vymyslet nemohl. Skákáním přes potok jsme se dostali až k chatičce, kde se dá přespat. My jsme si jí jen prohlédli, posilnili se fazolovou konzervou a pomalu kráčeli dolů.
Pak už jsme dali jen krátký okruh podél Glenorchy Lagoon, kde to působilo víc jak mokřady, než jako jezírko. Navíc sluníčko nám příliš nepřálo, z čehož byl Mareček opravdu smutný. Takových pěkných instagramových fotek tam mohlo být… Doufali jsme, že v Queenstownu to bude lepší, jak předpověď slibovala a vydali se tam.
Na druhý den jsme měli přpravený jeden z „must do in Queenstown“ a to trek Ben Lomond. 13 km dlouhý trek, nic dlouhého, ale s převýšením 1400 m. V jedné postranní uličce na konci města jsme objevili neplacené parkoviště, což byla v drahém Queenstownu výhra. Brzo ráno jsme tam zaparkovali, abychom chytli místo a pěšky vyrazili nahoru. Trek je možné si o dobré 2h zkrátit gondolou (lanovka), která vás kousek treku popoveze. Ta slouží samozřejmě jako výhledová kabina, ale také po vyvezení můžete dolů sjet po dráze na čtyřkolce.
My jsme chtěli šetřit peníze a tak jsme pokračovali pěšky. Bylo hezké počasí, tak i lidí, kterých se rozhodlo jít na Ben Lomond bylo habaděj, ale to nám nevadilo. Většina z nich taky šla jen do sedla, kam byla cesta celkem pozvolná a na samotný vrchol se jim už nechtělo, tam už se totiž muselo šplhat. My jsme v sedle jen rozbalili naše oblíbené sušenky a vyrazili dál.
Zatímco jsme se škrábali po kamenech nahoru, proti nám běžel jakýsi backpacker, uhnaný a pěkně rudý. Nedalo nám se nezeptat, kam běží, co blbne. Vždyť kdo by běžel po takové cestě z kopce, to je o život. Jen jsme z dálky slyšeli, jak odpovídá, že mu za hodinu letí letadlo. Ten to měl slušně na háku. Zajímalo by mě, jestli to stihl 😀
My jsme v klidu vyšli až na vrchol, na malou skalnatou plochu s 360° výhledem – absolutní nádhera! To ani fotky nepopíšou.
Po tom, co jsme vyfotili povinné fotky, začal se jakýsi obří papoušek motat kolem báglů, které jsme si odložili. Ano, byla to Kea. Místní horský papoušek. Kvůli místním farmářům, kteří je v minulosti malém vyhubili, je teď na seznamu ohrožených druhů. Každopádně Kea vyniká svojí inteligencí. Je to prý jedno z nejchytřejších zvířat světa a jeho inteligenci přirovnávají na úroveň šestiletého dítěte. Několikrát jsme je přistihli, jak se snaží dostat do batohu turistů a to tak, že si sama zobákem otvírala zip. Ale to není jen tak. Jedna vždy zaujme pozornost ostatních, pózuje fotoaparátům a druhá pak má prostor k tomu najít něco k snědku. Jsou to mršky vychytralý, ale nádherný.
Při cestě do free campu jsme se ještě zastavili u řeky Kawarau River. Procházka podél řeky odměněná pohledem na další LOTR lokaci. Tentokrát to byla řeka Adulin, kde společenstvo prstenu vyplulo z roklinky. Jen ty dvě obrovské sochy chyběly! Škoda, že počítače dokážou tolik, třeba by je tam jinak postavili 🙂
Skončili jsme ve free campu u mostu přes řeku Kawarau river a pozorovali lidi skákající bungee jumping. Na tomhle místě totiž vznikl první bungee na světě! Pokud se tedy nepočítá ten úplně původní, kdy kluci na ostrově Vanuatu skákali z dřevěných věží, aby ukázali odvahu a stali se tak muži.
Další den jsme se prošli Queenstownem. Turistickým městem, kde v centru nenajdete nic jiného, než bary, restaurace a suvenýršopy. Ale město je to krásné, hlavně díky tomu, kde leží. Celé obklopené úchvatnými horami a blankytným jezerem.
Nedalo nám nenavštívit místní proslavenou burgrárnu Fergburger. Fronty před tímhle populárním místem (opět prý jedny z nejlepších burgrů světa), jsou neskutečný a čítají klidně 200 m. Toho jsme ostatně na první pokus byli i svědky. Nebyli jsme ochotni takovej štrůdl vyčkávat, šli se radši znovu projít městem a když jsme se na druhý pokud vrátili, fronta už byla milosrdnější. Uvnitř naštěstí nebyla nouze o veggie varianty a tak jsem zkusila falafel burger a Mára, jak jinak než ten největší randál, kterej tam měli – burger Big Al. Dvojitá dávka hovězího, dvojitá slaniny, dvojitej sýr, double vejce, řepa, rajče a trochu toho zeleného. Byl tak obří, že to Mára nemohl ani udržet pohromadě a když se do něj pokusil zakousnout, omáčka se mu obtiskla až na brejle. A i přesto to zvládl zhltnout ani né za tři minuty – typický :-D.
Nacpaní a sotva schopni se hýbat jsme vyrazili do milého, schovaného Arrowtownu. Nedalekého městečka, které je nejhezčí na podzim, kdy všude padá listí. I když do podzimu zbývala dlouhá doba, vyrazili jsme se tam podívat.
Nejdřív jsme prošli historickou Buckingham uličku plnou caféček, restaurací a galerií, kde bylo vše samozřejmě předražené, ale ulička to byla moc pěkná a stylová. Následně jsme se šli projít po okolí, jako tečku jsme si dali zaslouženou zmrzlinu a vyrazili směr Sarita, protože…?
Zítra konečně začínáme naší první práci na třešních!
