Konečně jsme po měsíčním cestování opět dorazili na místo, kde jsme na Zélandu strávili nejvíce času – do našeho milého Cromwellu. A proč zrovna tam? Řekli jsme si, že už je zase čas vydělávat dolárky, abychom pak mohli pokračovat v naší krasojízdě objevování Zélandu. A ač je Cromwell místo, kde se ale toho moc neděje, dobře se tu daří vínu! Tak jsme si řekli, že práce na vinici by vůbec nemusela být špatná, navíc jsme četli spoustu zkušeností, že na víně je práce byť naopak často i příjemná. No a po skoro dvouměsíční psychicky i fyzicky vyčerpávající dřině na třešních bychom si to určitě zasloužili. Než jsme se ale pustili do hledání té nejlepší vinice, ještě jsme si chtěli dát pár výletů po okolí a využít dozvuky nádherného, teplého letního počasí. V cromwellském údolí příliš možností na výlety není, avšak přilehlá města Queenstown, Wanaka a jejich okolí je naopak jejich rájem. Pro nás to nejkrásnější, co se přírody týká, co jsme zatím na Zélandu viděli.
Naše první cesta vedla na jeden z nejznámějších novozélandských treků – Roy’s Peak. Je to sice známá dálnice turistů, takže jsme romantickou procházku ve dvou úplně neočekávali, ale zároveň je to jeden z „must do in Wanaka“. Něco co si nesmí nikdo nechat ujít. Už samotný příjezd na obrovské parkoviště pod začátkem tracku, kde jsme museli čekat ve frontě, až se uvolní místo, svědčil o tom, že o sobotním krásném dopoledni mělo spousta lidí stejný nápad jako my. Nemůžeme opomenout backpackera na parkovišti, který, ač na místo na zaparkování čekalo X dalších vozidel, si po dokončení hiku nedokázal odepřít uvaření si večeře na parkálu místo toho, aby si přejel uvařit někam jinam.
Cesta vstříc vrcholu Roy´s Peaku se skládá z 8-mi kilometrového prudkého stoupání (plus stejných 8 km zpátky samosebou), které však bylo na konci odměněno opravdu nádherným výhledem na wanacké jezero a okolní kopce. Stoupání bylo sice nepříjemné a to hlavně tím, že po celou dobu vidíte nekonečnou trasu před sebou a to především díky proudu lidí cupitajících před vámi.
Osm kilometrů je však vzdálenost, na kterou jsme již navyklí a tak jsme nahoru vystoupali za přijatelný čas. Kde je nejlepší místo na fotku s výhledem jsme poznali podle kilometrové fronty a fotících se skupinek – všichni chtějí mít fotku jako z instagramu, i my, viď Marečku? S velkou trpělivostí jsme vyčkali frontu, vyfotili pár fotek a konečně hurá, mohli jsme se nasvačit :D.
Neskončili jsme jako většina lidí na tomto foto místě, ale vydali jsme se až na úplný vrchol. Snažili jsme se tam vyškrábat co nejkratší cestou, takže občas po všech čtyřech, ale každých pár kroků výš byl výhled hezčí a hezčí a navíc jsme se zároveň vyhnuli davům dalších hikerů. Nic divného, že jsme nahoře narazili na další Čechy, respektive Češky. Vyměnili jsme si kontakty, pověděli si pár zkušeností a vyrazili zase zpět dolů. Po cestě nás předběhl jakýsi kiwák v šortkách, poměrně uhnaný, který si to poloklusem štrádoval nahoru. Pokračovali jsme dál, když po asi půl hodině jsem měla pocit, že člověka, který nás s pozdravem a úsměvem na tváři míjel, už jsem viděla. S Márou jsme si potvrdili, že to je určitě ten kiwák, který nás předtím předběhl. Když jsme ho pak už téměř dole potkali znovu, jak se chystá jít nahoru, nedalo nám se nezeptat, po kolikáté už vybíhá nahoru a dolů. Pověděl, že prý počtvrté – trénoval na triatlon. Po tom, co nám trvalo několik hodin vylézt nahoru a zpět nezbývá, než vyjádřit obdiv :D.
Vzhledem k tomu, že při minulé návštěvě Isthmus Peaku s Ivčou jsme měli na vrcholu krásný výhled na mlhu, což Mára úplně nepřekousl, museli jsme se na něj vypravit znovu a doufat, že se během cesty novozélandské nevyzpytatelné počasí opět nezmění. Zamířili jsme tak na druhý pokus k Lake Hawea a vypravili se na, už dobře známou, taktéž 16-ti kilometrovou trasu.
Tentokrát jsme byli výrazně šťastnější a celou cestu si užívali azuro s všudypřítomným slunkem a teplem. Míň nám teda dělala radost, především těsně před vrcholem nekonečná klikatící se cesta, kdy poslední hodinu očekáváte, že další zatáčka je fakt tutově ta úplně poslední. O to víc, že jsme tuhle cestu absolvovali relativně nedávno a matně jsme věděli co nás čeká. Tak jako tak, rozhodně další super hike!
