Postřehy a zajímavosti z Thajska

Je docela smutné, když je doma zvyklý člověk třídit každý kousek papíru a plastu a pak přijede do takhle velké země, jako je Thajsko a vidí, že dokud se to nezmění právě v takových zemích, tak se to moc nepohne.

Příklad: Jdete si koupit do obchodu jogurt. Samotný kelímek je z plastu (pochopitelný), pani u kasy automaticky zabalí jogurt do plastové tašky a přidá k tomu plastovou lžičku v plastovém obalu.
Když si člověk dopředu odvětí, že taška netřeba, nechápe. Dělá pro vás přece něco navíc. Spíš má naopak tendenci přihodit o pár brček nebo lžiček navíc.

Smutný říct, ale v Thajsku nemá ani cenu hledat koše nebo kontejnery na třídění, člověk je rád, když vůbec někde najde obyč koš. Většinou se odpadky válí v několika pytlích na kraji ulice nebo jsou naházené kdekoli to jde. Když už jsem přeci jen v Bangkoku tříděné koše našla (jen jednou), bylo v nich stejně naházené všechno dohromady.

Jak už jste na fotkách viděli, na nějaká pravidla silničního provozu se v Thajsku moc nehraje. Buď si vytvářejí svoje vlastní, nebo jsem je nepochopila. Sem tam je provoz řízený chlápky, kteří mají na zádech nápis PSI a v ruce drží světelný meč. Ten má narozdíl od semaforů na ulici docela respekt. Jeho hlavní úkol ale je docílit toho, aby na místech s hustým provozem mohli chodci přejít přes přechod.

V Čechách jsem měla ráda dodržování pravidel a snažila se vždy chodit po přechodu a na semaforech na zelenou. V Thajsku jsem ale zjistila, že pokud do silnice proste neskočím a nedonutím tak auta zastavit, tak ulici nepřejdu. A pak už bylo jedno, jestli je to na přechodu nebo ne. Oni nakonec všichni zastaví, jen si do poslední chvíle myslíte, že to možná je poslední minuta vašeho života.

Thajská kuchyně je ideální pro velké experimentátory a lidi, kteří se jídla nebojí. To my bohužel nebyli, takže jsme na taková jídla víc koukali než je jedli. Najdete zde různé ryby, chobotničky, kraby, broučky všech druhů, dokonce i pečeného krokodýla. Na druhou stranu není problém najít i méně exotickou krmi. Místní pad thai jsme milovali k zbláznění. Stejně jako freshe z čerstvého ovoce. Och!

Pokud si dáváte něco, co není anglicky popsané, je dobré se zeptat na míru pálivosti, protože Thajci ji mají dosti posunutou.

V Thajsku není nikde kohoutková voda pitná, tudíž jedinou možností je kupovat vodu balenou. Ta je sice levná, ale zase plasty, plasty.

Je zcela normální, že obchůdky a restaurace jsou v Thajsku otevřené od rána do večera. Stejně tak jako ve vietnamských prodejnách v Čechách často vidíte, že si obchůdek či restauraci vytvoří na místě, kde zároveň bydlí. Byznys je jejich život a turismus je živí.

Jsou všude, ve všech obchůdkách. Jsou dotažené do detailu, produkty mají totálně identický design s renomovanými značkami. Rozdíl je v tom, že místo FILA si koupíte žabky FIFA, místo batohu Fjällräven koupíte Fjallraven, místo Adidas značku Papilo s pěti proužky. Zkomolené názvy dost často pobaví.

Královská rodina se v Thajsku těší velké úctě, proto je zcela běžné, že na každém rohu vidíte zlatě orámovaný, přezdobený, až dva metry vysoký obraz krále a dalších členů královské rodiny.

„Sevn ilevn“, místní obchod na české způsoby podobný „Žabce“. S tím rozdílem, že uvnitř je všechno, jsou na každém rohu a mají otevřeno nonstop. Nejednou nám zachránil život před návalem vedra, žízně a hladu. Kdo v Thajsku nenavšívil 7/11, jakoby tam nebyl.

Ne málokrát jsme v ulicích viděli postarší pány, s největší pravděpodobností evropany, po boku mladé thajky – nepotvrzená domněnka, ale pořídit si v Thajsku dlouhodobou společnici se jeví jako běžné.

(pozn. Marek – „nepotvrzená“ domněnka, Terezka tomu těžko chce uvěřit, ale je to zkrátka tak, staříci a nejenom ti, sem jezdí na špás :-D)